Vedlejší produkt postrockové kapely ANATHÉME je nakonec zajímavější, než cokoliv od mateřské skupiny. A ještě bych měl dodat, že tím myslím francouzské ANATHÉME, nikoliv jejich liverpoolské dvojníky. „Poèmes fous pour herbes fraîches“ je vlastně první deskou, kterou vydal Florian samostatně. Pokud se nemýlím, hraje na ní na všechny nástroje a je občas trochu znát, že v nich není úplný profík. Nicméně to mu odpouštím. Má totiž jasnou vizi, jak chce, aby výsledek vypadal, a tu se mu daří naplňovat.

Na desce tak najdete postrockové kytarové hrátky i táhlé žesťové plochy, které pozvolna a nenásilně rozvíjí motivy skladeb, co se obtáčí kolem žánrů jako je postrock, ambient nebo neoklasika. Žánrové vymezení berte s určitou dávkou rezervy. NOTRE DAME DE LA COLLINE je poměrně dost specifickým projektem. I přes neotřelé a téměř symfonické nástrojové obsazení je komorní a velmi osobní. Díky tomu ale na něm vznikají nádherná a malebná hudební místa, která si mě podmanila už při prvním poslechu. Například počátek kompozice „Chronique des Faits Anciens“ je něco opravdu nevšedního.

Florian tu velmi zajímavě pracuje s určitým minimalismem. Dá se to vlastně říci jak o hudbě, tak o obalu. Někdy mám pocit, že je to taková hodně komorní verze GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, ze které někdo odmontoval tak 2/3 nástrojového obsazení. I tak to ale funguje. Jen výsledek není tak hlomozný a monumentální. V tom, jak celá deska pracuje s atmosférou a pocitovostí, ale nijak ochuzeni nebudete. NOTRE DAME DE LA COLLINE jsou důkazem, že i jeden člověk, který se na čas zavře na malé chatě, kde se učí na nové a nové nástroje, vás dokáže velmi sugestivně vtáhnout do svého světa.